Architektonická studie osada Buďánka

Zadávající: Anežka Hradílková
Autor: Ing.arch. Petra Malá
11 / 2012

Předmětem architektonické studie je návrh na revitalizace Památkové zóny osady Buďánka.

"Osada sama - vcelku něco přes dvacet stavení, z nichž některá patří ke Smíchovu, jiná ke Košířům, jest v okolí Prahy, ba snad v celých Čechách z různých příčin svého druhu jediná. A to nejen svým zvláštním terénem a skoro až divoromantickým okolím, nýbrž i bizarností většiny svých starších stavení, z nichž jedno není druhého skoro ani podobno."

Jakub Arbes: Rváč, 1903

 

Architektonická studie se snaží navrátit osadě původní podobu a obnovit v ní život na základě idee cohousingu. Cohousing je možné přeložit jako blízké sousedské bydlení. Jedná se o vědomě budované sousedské společenství, které klade důraz na hlouběji prožívané mezilidské vztahy a současně zachovává osobní nezávislost. Společenství umožňuje sdílení některých činností či předmětů na základě vlastního rozhodnutí. Tato idea tak navazuje na původní styl sousedského bydlení, jež zde byl velmi těsný díky vysoké hustotě zástavby osady. V tomto případě jsou obytné domy doplněny o kulturní dům s přednostním právem k užívání pro obyvatele osady Buďánka. Dále se zde mohou nacházet dílny, sídla menších firem či neziskových organizací. Samozřejmostí je obnovení činnosti hostince, obchodů i veřejného prostoru jako takového. Soubor tak vytváří samostatný celek, jež je však také otevřen pro veřejnost a vybízí k vytváření aktivního veřejného života.

Navržený půdorys odpovídá plánům z roku 1840. Je zde navíc dům č.p. 1329 spojený s domem č.p. 126, jež vznikl v 1.pol. 20.stol. Po stránce architektonické se jedná o rekonstrukci původních domů dle pravidel památkové ochrany vztahujících se na tuto zónu. Některé domy však získávají novou funkci veřejné vybavennosti, jež by osadě navrátila činorodost a původní charakter veřejně – soukromého sousedského spolubydlení. Celek je doplněn o drobné urbanistické prvky, jež budou spoluvytvářet aktivní veřejný prostor. Mezi těmito prvky mohu jmenovat vybudování zastřešeného pódia a ploch k sezení, znovuobnovení zídky, jež rozděluje veřejný prostor, odkrytí motolského potoka a vytvoření parku v jeho okolí, veřejné osvětlení, lavičky...

Historie

Osada Buďánka (Budianka) vznikla v první polovině 19. století, někdy mezi lety 1820 - 1840. Domky byly postaveny na svažitém neúrodném skalnatém terénu, který dále stoupal severovýchodním směrem k usedlosti Klikovka. Místo pro vznik osady právě zde může mít příčinu ve volném hospodářsky nevyužívaném pozemku v blízkosti Motolského potoka a významné komunikace. Obyvateli byli viniční nádeníci, řemeslníci, chudí dělníci z blízkého lomu a břevnovské cihelny. V průběhu 19. století se osada dále rozšiřuje o čtyři nové domy. Tři domy byly spojeny i společným majitelem, kterým byl starý erbovní měšťanský rod Píseckých z Kranichfeldu. Výstavbou mlýna dostala křižovatka ulic sevřenější charakter a vznikla tak jakási náves. Motolský potok byl před mostem zahrazen, aby se získal potřebný spád pro vodní pohon mlýna. Na přelomu 80.-90. let byl nově upraven dům čp. 136, kdy zde pravděpodobně již vznikla hospoda, která zde existovala až do poloviny 20. století. Během této přestavby patrně vznikl i prostorný sklep pro skladování sudů s pivem. Za 2. sv. války měl být upravován na protiletecký kryt. Ve druhé polovině 19. století se začala zastavovat volná plocha podél Plzeňské ulice směrem k Motolskému potoku. Nejdříve šlo o poměrně malá stavení, které koncem století vystřídaly zpočátku dvoupatrové, později třípatrové nájemní domy městského charakteru. Zadní křídla a přístavby těchto domů dosahovaly až k okraji Motolského potoka. Další zástavba třípatrových nájemních domů při Plzeňské ulici uzavírá Buďánka od ruchu velkoměsta, v kterém si tato osada podržuje pitoreskní charakter malebné chudé horské vesničky. V první polovině tohoto století dochází k dalším drobným či větším úpravám domů.

Začátkem 30. let je v Buďánkách zavedena kanalizace a vodovod. Ve druhé polovině století dochází k proměně charakteru i skladby obyvatel. Postupně jsou malé samostatné byty zcelovány v rámci jednoho bytu. Buďánka přestávají být chudinskou čtvrtí a začínají se postupně stávat zajímavým alternativním bydlením ve městě. Razantním zásahem pro celou oblast bylo rozšíření Plzeňské ulice severním směrem ve 2. pol. 60. let. Celý blok domů mezi Plzeňskou ulicí a Motolským potokem byl zbourán a osada Buďánka se opět stala součástí velkoměsta. V souvislosti s novým dopravním řešením byl zatrubněn celý Motolský potok a zbourán bývalý vodní mlýn. Na jeho místě bylo vytvořeno nesmyslně velké a podivně zakroucené napojení na Plzeňskou silnici. Další ztrátou bylo v roce 1967 zbourání patrového domu čp. 196 bez náhrady. Tento postupný atak vyvrcholil koncem 80. letech záměrem celkové demolice všech domů, které měly ustoupit desetipodlažnímu panelovému domu a zdravotnímu středisku s parkovištěm. V roce 1988 začal za tímto účelem odbor výstavby hl. m. Prahy vykupovat domy od dosavadních majitelů. Demoliční výměr na celou osadu byl zrušen až v roce 1991, kdy byla prohlášena památkovou zónou. V roce 1997 přešla osada Buďánka do správy Městské části Praha 5. V průběhu 90. let a let následujících vniklo několik studií a záměrů na její obnovu, přestavbu, revitalizaci, rekonstrukci, ale i demolici. Památkově chráněné domy mezitím chátraly a rozpadaly se před očima místních obyvatel i náhodných kolemjdoucích. Jediným obydleným domem, který zůstal v soukromém vlastnictví, je dům čp. 134, nepočítáme-li trvale obydlený dům čp. 138 v ulici Nad Zámečnicí. Pokračující samovolná destrukce neobývaných domů byla završena v dubnu až květnu 2002, kdy bylo zbouráno celkem sedm domů, čili celá polovina dosavadní zástavby. Ze zbylých domů je kromě zmíněného soukromého domu čp. 134 v relativně dobrém stavu pouze dům čp. 137 a částečně 220. Ostatní domy jsou již bez střech.

Zdroj: Stavebně-historické vyhodnocení památkové zóny, Mgr. Petr ŠTONCNER, PhDr. Josef HOLEČEK, 11/2007